Jak po nebohém
Došeu za mnú múj kamarád Cyril, reku či bych mu nejšeu pomocit prescehovat jeden byt z mjesta. Že im už dávnejší umreli tecinka, co nikoho nemjeli. A včil po pár mjesícoch co prebjehuo dedičné konáni, tak si má aj ze svojím bratrem pobrat vjeci otád než to prodá ten maklér realitný. Na reku co bych nepomoheu, šak sme kamarádzi, a možná sa aj mne neco újde co nebudú scet.
Cyril vybaviu v roboce dvanástotrojku a že teda ideme tam. Jeho bratr ten sceu iba ledničku, že nic druhé otád nesce, tak reku dobre, ostatní si pobere Cyril. Sedeu sem mu do auta, a jeli sme vám do tej Bratislavy. Ludé moji, to co je za svjet, a hned tot kúšček za humnama. Samé betónové bytofky, samé parkoviščá plné áut, ludzí všady.... Na reku co to, gde to sem?? To snád ani není možné! Došli sme vám k takej opache vysokej.
,,Tot tadyk je ten byt“- vyprávja mi Cyril. Kukeu sem sa hore, porád sa mi hlava zatočiua, kam to až do nebes stavjali tý ludé tú bytofku. Jak sa mi tá hlava zatočiua, moseu sem sa oprít o taký auťák co stáuo hned vedlaj teho našého na parkovišti, než sa mi dotočí. V tém Vám došeu spoza dalšího auta taký pánko, porád hned v obleku.
,,Na reku co sa ženíte, ked ste taký vyštafírovaný“ – sem sa ho opýtau. Povídau mi, abych sem nemjeu blbé reči a že nech sa okamžite prestanem opírat o jeho auto, že vraj sem špinavý a mu to náhodu pošpiním, nedaj Bože oderem.
Na reku sa neposer, povídam mu. Co to je za avťák, ked sa oň ani čovjek ze závraťama nemože oprít. Ked sce, nech sa opre aj on o to naše, a budeme si kvit. A on Vám začau trepat, že to je pod jeho úroveň sa opírt o taký strep, že náhodu by ho nekdo pritem vyfociu, a hnedkaj by vyprávjali v bulvároch, že moderátor novín má namísto Bavoráka starú Škodovicu. A vtem sem si spomenuu, že ho poznám od nekád. Áno biu to on, ten trulo co každý večer hlása co nové ve svece... ..nech biu co sce, ale šak taký hnusný aby biu?! Aby nevládnemu čovjeku takto kyseliu život?? Cyril mňa zebrau, omúvau sa mu aj za mňa a išli sme si každý po svojém. Došli sme Vám ke dverám tej bytofky a Cyril povidá, že mosí zazvonit domovníčce, že ona nám dojde otevrít, lebo nemá klúčky. Na dobre, povidaua, že aby sme chvilku dočkali, že akurát vylézua ze sprchy, že dočká až í huava uschne, aby nepresctidua. Na šak dobre, aspoň si zapálime jednu. Ale nejšuo mi do huavy nač sa sprchovaua v púlce dňa?? Šak to nemohua byt taká špinavá, a ked si to tak zeberem, ná z čeho?? Šak ani žádneho políčka tu nemá, že by byua od zemy zapapraná, a už určite nemohua smrdzet od kydaňá sviňám....
Jak tak kukám, tak v tej chodbje na prízemí bjehali nejaký ludé a scehovali nábytek. Chodzili zadnýma dverama, reku podme táj!! Ale Cyril hned že né, nač tú pani volau, že už dočkáme tam, nech nejsme chrapúni. Tak sem Vám kukau cez to okénko jak to z teho výťahu vozá ven, do takej dodávky, tuším to biua Avia. Ledničku, televízor,.... Na reku to sa tuším negdo scehuje,... ufám ich ten život v tej džungli omrzeu. Aj bych sa ich opýtau, ale nebiuo mňa čut cez to okénko. Šak dočkám, ked nám otevre... V tém Vám došua tá paninka domovnica, ale jak na potvoru, akurát zavírali tý ludé zadní dvera... Vešli sme vám do výťahu, enem to mikuo s nama. Reku co je, už je se mnú ámen. Držau sem sa jak kléšť Cyrilka, a ten zas jak pijavica biu nalepený na tej scene téj búdky co pendlovaua hore dole.... No prežiu sem, vystúpiu sem s teho. Ideme ke dverám, a tý Vám byli otevríte. Na reku co zapomjeli zavrtít, ked tu byli naposledy?? Cyrilovi sa to nelúbiuo, nahlédeu doňútra a v byce enem bodrel, nikde nábytek, ani lednička, ani televízor, no nic! Na reku vykradli to tu, povidá. To moseli byt tí co tam vuáčili do tej Avie tí vjeci... No mohli sme mi utekat za nima, tý už byli dávno kdesi na výpadovce z Bratislavy. Tak sa pjekne tvárili ked to vuáčili. A to sem sceu, že im idem ešte aj pomocit z tej druhej strany to nakuadat. Blúdzili sme po byce jak maďari v turošine kukáme co tam ostauo. Eném pár knižek po zemy. Cyril nasratý, nevjedzeu co má robit, povídam mu: ,,Tot kukaj jaký slovník tu je, nemecko - slovenský, to sa ti reku zejde ked budeš chodiz do tých Rakús mrkvu škrábat.“
,, Enem ho vyhodz“- mi povidá, „ ten ufám pamatá ešte Márju Terézju. Oni už istotne ináč vyprávjajú, šak sa to šecko modernizuje. Dokonca aj to kradnúci! Šak mi ked sme chodili kradnút, to sme išli v noci. Ale dneskáj, za bíueho dňa a spred očú vám vybíua byt...“
Došli sme do Zóhru, obádvá nadudraní, reku podme na jedno pivo. Sedli sme si U Vendelína a v tém vám v televízory kukám, a tam ten pajác. Na reku hen, pánko, co sem mu dneskaj auto podepírau,.... Nigto nevjedzeu o čem melem, enem Cyrílek. Áno, pravdu máš, keby nás nebiu baviu, tak sme mohli mjet aj neco zdedené, včil máme aktuár tak nasraté.
No to víte, sceli sme habat, a nakonec habali druhí - konc jak po nebohém... Mne to biuo jedno, ale ostauo mi lúto Cyrila. Tak sem mu zebrau ten slovník, keby eném náhodú po pár mjesícoch došeu s tých Rakús, že neví jak sa tam šprechuje. Aj ked po starém, ale lepší než nijak.
